Nejde o literárnĂ nadsázku, kterou by autoĹ™i pouĹľĂvali, aby upoutali ÄŤtenáře, nebo aby popudili genderovĂ© odbornice, ale je to holĂ˝ fakt – prostituce je jednĂm z nejstaršĂch ĹľenskĂ˝ch Ĺ™emesel. To dokládá i nejstaršà dochovanĂ© literárnĂ dĂlo v lidskĂ˝ch dÄ›jinách, v nÄ›mĹľ se objevuje vyprávÄ›nĂ o šikovnĂ© nevÄ›stce. Aby mÄ›l Gilgameš pĹ™Ătele, stvořà bohovĂ© Enkidua, napĹŻl ÄŤlovÄ›ka a napĹŻl zvĂĹ™e s dušà barbara. Gilgameš ho chce polidštit, a proto mu posĂlá chrámovou kněžku (tedy nevÄ›stku) z Uruku.
Zprávy z českĂ˝ch zemĂ jsou pro obdobĂ stĹ™edovÄ›ku skromnĂ©, ale i tak vĂme, Ĺľe nÄ›kteřà preláti provozovali nevÄ›stince, zvláštÄ› ve 14. stoletĂ. JednĂm z nich byl známĂ˝ prostopášnĂk v kutnÄ› LudvĂk Kojata, kterĂ˝ pĹ™Ămo ve svĂ©m domÄ› proti novomÄ›stskĂ© škole u svatĂ©ho Apolináře nabĂzel aĹľ osm nevÄ›stek. Jeden z farářů kostela u svatĂ©ho JiljĂ mÄ›l nevÄ›stinec pod Vyšehradem a o dalšĂch se zmiĹuje vizitace praĹľskĂ©ho arcibiskupstvĂ, stejnÄ› jako prameny z doby vlády Václava IV.
Roku 313 n. l. pĹ™ijal cĂsaĹ™ Konstantin kĹ™esĹĄanstvĂ, od nÄ›hoĹľ si sliboval posĂlit upadajĂcĂ Ĺ™Ămskou řÚi. Jako kĹ™esĹĄanskĂ˝ vládce se vÄ›noval rovněž ĂşpravÄ› prostituce. Velice by se však mĂ˝lil ten, kdo by se domnĂval, Ĺľe se pokusil prostituci omezit. I kdyĹľ se to mĹŻĹľe zdát paradoxnĂ, kĹ™esĹĄanstvĂ prostituci potĹ™ebovalo. To platilo nejen na sklonku Ĺ™ĂmskĂ© řÚe, ale i pozdÄ›ji. Ve stĹ™edovÄ›ku cĂrkev prostituci sice s opovrĹľenĂm pranýřovala, ale souÄŤasnÄ› ji svĂ˝m zpĹŻsobem chránila, neboĹĄ z nĂ mÄ›la tuÄŤnĂ© pĹ™Ăjmy.
VystavenĂ salonnĂho vozu Aza 1-0086 následnĂka trĹŻnu Františka Ferdinanda d´Este  pĹ™i pĹ™ĂleĹľitosti pĹ™ipomenutĂ atentátu v Sarajevu 28. ÄŤervna 1914 spojená se slavnostnĂ jĂzdou povozu polnĂ pošty. V pátek 27. ÄŤervna 2014 v Praze-DejvicĂch a v sobotu 28. ÄŤervna 2014 v BrnÄ› na hlavnĂm nádražà bude pro veĹ™ejnost vystaven ĹľelezniÄŤnĂ salonnĂ vĹŻz Aza 1-0086 následnĂka trĹŻnu Františka Ferdinanda d´Este.
StaroĹ™eckĂ© Ĺľeny bĂ˝valy vychovány pĹ™edevšĂm k poslušnosti vĹŻÄŤi manĹľelovi a k Ĺľivotu zasvÄ›cenĂ©mu péči o rodinu. KromÄ› nich ovšem existovala i vrstva nevÄ›stek. VĂ˝stiĹľnÄ› charakterizoval staroĹ™eckou spoleÄŤnost Demosthenes, kterĂ˝ napsal, Ĺľe „muĹľi majĂ hetĂ©ry pro radost, prostĂ© nevÄ›stky pro potěšenĂ tÄ›la a manĹľelky, aby zajistily řádnĂ˝ chod domácnosti“. Z dikce jinĂ˝ch pramenĹŻ se zdá, Ĺľe nijak nepĹ™ehánÄ›l.
Jistá esej pĹ™irovnává milostnĂ© umÄ›nĂ mužů ve stĹ™edovÄ›ku k vĂ˝konĹŻm dnešnĂch africkĂ˝ch fotbalistĹŻ, kteřà jsou rychlĂ, vytrvalĂ, ale chybĂ jim technika a souhra.
Neznalost rafinovanĂ˝ch technik byla u kĹ™esĹĄanĹŻ celkem logická. HovoĹ™it o sexu bylo zvláštÄ› ve vyššĂch vrstvách pĹ™ĂsnĂ© tabu. ParadoxnÄ› však platilo, Ĺľe ÄŤĂm byli lidĂ© chudšĂ, tĂm mÄ›li svobodnÄ›jšà pĹ™Ăstup k milostnĂ˝m hrátkám. I tak ovšem mÄ›li jen minimálnĂ moĹľnost rozvĂjet erotickou fantazii.
ZatĂmco v západnĂ EvropÄ› se parfĂ©my záhy po pádu ĹĂmskĂ© řÚe pĹ™estaly pouĹľĂvat, tradice jejich vĂ˝roby se udrĹľela ve vĂ˝chodnà části bĂ˝valĂ©ho impĂ©ria v Byzanci. Tam voĹavkářstvĂ neobyÄŤejnÄ› vzkvĂ©talo, protoĹľe prostĹ™edĂ byzantskĂ©ho cĂsaĹ™skĂ©ho dvora pĹ™evzalo z doby konce Ĺ™ĂmskĂ©ho cĂsaĹ™stvĂ pĹ™ehnanou zjemnÄ›lost mravĹŻ.
LĂÄŤenĂ, jak ho definoval satirickĂ˝ román, tedy proces „namalovánĂ si tváře na pĹ™ednĂ stranu hlavy“, je skuteÄŤnÄ› starĂ© jako lidstvo samo. I kdyĹľ dĹŻvody, proÄŤ se lidĂ© kdysi lĂÄŤili, byly jinĂ© neĹľ dnes. LĂÄŤenĂ mÄ›lo pĹ™edevšĂm praktickĂ˝ vĂ˝znam. PĹ™i lovu si pravÄ›cĂ lovci pokrĂ˝vali obliÄŤej barvami, aĹĄ jiĹľ proto, aby se mohli pĹ™i stopovánĂ zvěře lĂ©pe ukrĂ˝t v podrostech, nebo aby si naklonili mocnĂ© boĹľskĂ© sĂly pĹ™Ărody. Od nejstaršĂch ÄŤasĹŻ patĹ™ila k magickĂ˝m barvám pĹ™i lĂÄŤenĂ ÄŤervená (obvykle rĹŻznĂ© okrovĂ© hlinky). LĂÄŤenĂ tedy pĹŻvodnÄ› slouĹľilo k maskovánĂ a jako náboĹľenskĂ˝ rituál, i kdyĹľ nelze vylouÄŤit, Ĺľe i pravÄ›kĂ© Ĺľeny byly marnivĂ© a lĂÄŤily se proto, aby se lĂbily mužům. Lze tak soudit podle pozorovánĂ pĹ™ĂrodnĂch národĹŻ v tropickĂ˝ch krajĂch, kterĂ© tĂ©měř neznajĂ odÄ›vy. ParádivĂ© Ĺľeny chodĂ sice prakticky nahĂ©, ale svÄ›domitÄ› nalĂÄŤenĂ©.
PĂsemnĂ© doklady o ĹľivotÄ› starovÄ›kĂ˝ch civilizacĂ, aĹĄ jiĹľ v Mezopotámii nebo v EgyptÄ›, vypovĂdajĂ o vysokĂ© Ăşrovni péče o vlastnĂ tÄ›lo. Je tak trochu paradoxem, Ĺľe tam, kde se lidĂ© ve starovÄ›ku pravidelnÄ› myli, znali láznÄ›, masáže a kosmetiku, je dnes ĂşroveĹ hygieny mnohem nižšĂ, neĹľ byla pĹ™ed pÄ›ti tisĂci lety.
Lidská spoleÄŤnost, zvláštÄ› v pravÄ›ku a starovÄ›ku, uplatĹovala pĹ™irozenĂ© pĹ™ĂrodnĂ principy. Potence byla stejnÄ› dĹŻleĹľitá u chovnĂ©ho dobytka jako u lidĂ. Ztrátou potence pĹ™icházel muĹľ automaticky o vedoucĂ postavenĂ v rodinÄ› a byl nahrazen mladšĂm (dnešnĂ pĹ™edstavy o tom, jak si rodina cenila zkušenostĂ staršĂch, je romantickou fikcĂ spisovatelĹŻ).